Pán Prstenů 2005 aneb Jak jsem prohrál válku
Ráno v den bitvy dorážíme s ostatními dobrovolníky do vojenského ležení. Navlékáme se do zbrojí a hledáme našeho krále. Po chvíli ho nalézáme jak vylézá ze stanu, hlásíme se a platíme desátek. Po krátkém shromáždění a nástupu všech armád vyrážíme směrem na Edoras, který leží na vysokém kopci vpravo od řeky. Cestou se setkáváme s obyvateli Roklinky. Elrond mne pozná a vesele mne zdraví. Plahočíme se lesem, ale nakonec dosahujeme Edorasu a to včetně naší plně naložené káry.
Edoras je pěkné místo na kopci. Měkká tráva a sucho. Ukládáme své věci na hřbitov a Theoden nás posílá provětrat. "Trochu se zakalte v boji, ale vraťte se v půl dvanáctý ať stihneme obsadit Helmův Žleb." Zní jeho přesné rozkazy. Vyrážíme tedy do lesa. Po chvíli se ocitám v čele asi desetičlenné skupinky Rohirů. Nikdo nevelí a tak se toho nenápadně ujímám. Prodíráme se lesem až narazíme na sedmičlennou skupinu Umabarských. Stavíme řadu štítů a útočíme na ně. Na žádný podobný manévr se nezmůžou a tak je rychle rozprášíme a pobijeme. Povzbuzeni vítězstvím hledáme další oběť. Nabalí se na nás pár dalších Rohirů a tak si docela věříme. Na úzké pěšině se proti nám šikuje Harad. Postavíme opět řadu a čekáme co bude. Pro nás bohužel čelíme promyšlenému a dobře provedenému útoku. Pět kroků před námi přední řady Haradských poklekají a my se ocitáme v dešti šípů a vrhacích zbraní. Díky štítům přežíváme, ale to už nás Harad tlačí. První nápor ještě odrazíme, ale potom jsme obchváceni a pobiti. Vracíme se do věže a říkáme si, že se na ten Haradský útok alespoň dobře koukalo. Po oživení chvíli cvičíme obranu věže a svedeme i první větší bitvu, když se do Rohanu tlačí Umbar podporovaný skřety. Zaháníme je a tím končí zakalovací fáze.
Přichází čas vyrazit k Helmovu žlebu, ale místo tam, vyrážíme společně s elfy na pole Peleonoru. Bitva je v plném proudu a po chvíli vítězíme. Daří se mi ukydlit černého Numenorejce, ale je pravda, že bojuje proti přesile. Postupujeme mezi ustupujícími protivníky a čistíme prostor. Po chvíli narážím na nazgúla. Je na zemi a bojuje se dvěma Gondořany. Sekám ho přes záda. Zásah uznává, ale jeho hláška "Ještě šest" mne uzemňuje. Ještě zaháníme nepřítele do jedné z jeho věží a protože jí nemůžeme oblehnout stahujeme se zpět do Edorasu. Mám jen jeden život. Namotal jsem se do cesty dvěma skřetům. Naštěstí mne někdo zachránil.
Přeskupujeme se v Edorasu a já jsem vyslán na samostatnou misi k Helmovu žlebu. Jdu tam společně s naším poslem a naše výprava není úspěšná. Helmův žleb nacházíme vypleněn a navíc posel upadá do Haradského zajetí. Zvěstuji králi obě dvě špatné zprávy, ale on je přijímá poměrně stoicky. Asi má svých starostí dost. Posel se po chvíli vrací stěžuje si, že jí Haradští mučili a navíc musela drbat na břiše olifanta. Hrůza. Vyrážíme do další velké bitvy. Jako obyčejně někomu na pomoc. Jdeme všichni protože nám Elrond slibuje, že bude bránit Roklinku i Edoras. Tam kam jdeme, nedorážíme. Na lesní cestě se střetáváme s Haradem a po krátkém boji jsme obchváceni a zmasakrováni. Já sám jsem zabit při pokusu o boční obchvat Haradské linie na který nás vyvedl Eomér. Na Haradského šermíře se ani v nejmenším nechytám a náš boj rychle končí skórem 1:3 pro Harad. Zdecimováni se vracíme do Edorasu. Než se stačíme oživit je tu Harad. Pár elfů a smutné zbytky Rohirů se nebrání dlouho. Edoras je dobit, zbořen a ztrácíme i dvě zástavy. Stáváme se národem duchů a hledáme naši poslední zástavu. Král jí obezřetně poslal do Lórienu, ale když se tam dplahočíme, tak tam není ani zástava a ani praporečnice El.
Asi tři čtvrtě hodiny zástavu marně hledáme a začínáme být pěkně napruzení. Někteří to nevydrží a opouštějí bitvu. Konečně se zástava i praporečnice objevují a my se stahujeme do Minas Tirith a oživujeme se. Bylo zajímavé sledovat Denethorův údiv, když po návratu z Morie, nalezl své bílé město plné Rohirů. Náš král ho žádá o postoupení Dol Amroth. Denethor váhá a tak mu Theoden sděluje, že Dol Amroth stejně drží Černá a že si ho tedy Rohan od nich vybojuje ať s dovolením a nebo ne. Patřičně nažhaveni dlouhým nicneděláním táhneme na Dol Amroth. Nacházíme ho obsazen asi patnácti Umbarskými. Rychle prolamujeme jejich řadu a pobíjíme vše živé. Uprostřed tohoto masakru vbíhá mezi bojující asi osmiletý chlapeček s malou halapartnou. Má čelenku šlechtice Umbaru a staví se po bok svým spolubojovníkům. Dítěti evidentně hrozí nebezpečí. Naštěstí si toho všímají naši velitelé a zastavují boj. Dítě je odvedeno a tak můžeme pobít zbytek obránců. Zabydlujeme se a v Dol Amroth nacházíme zde i jednu naši ztracenou zástavu. Velení kuje další plány. Po chvíli někam vyrážíme po boku elfů. Řítíme se do bitvy značně nekoordinovaně a jsme rychle pobiti. Mně osobně dostává lučištník hned na počátku, když bojuji po biku svého krále. A opakuje se příběh, který jsme už jednou prožili. Než se stačíme pořádně oživit oblehne nás Umbar podporovaný několika Haradskými lučištníky. Bráníme se celkem dlouho, ale nakonec zase končíme jako armáda duchů.
Stahujeme se k oživení do Lórienu a pak pokračujeme dále na Osamělou horu. S námi táhne i poslední živá trpaslice. Osamělou horu rychle dobýváme a táhneme zpět k Lórienu. Cestou nás zastihne zpráva, že Sauron má prsten. Chvíli stojíme v lese, ale pak se společně s Lórienskými vrháme proti Moranonu. Bitva je to krutá. Ve chvíli, kdy začínáme skřety zatlačovat je napaden Lórien a elfové se stahují a spěchají na pomoc svému městu. Maršálu Forrisovi se podaří donutit část elfů aby vytrvali v boji a tak opět útočíme. Do zad nám nečekaně vpadávají skřeti z Morie a tak jsme zmasakrováni. Jako duchové pochodujeme na Roklinku. Cestou s dozvídáme, že padl Lórien. Než se oživíme, padne i Minas Tirith. Theoden rozhoduje, že provedeme poslední jízdu Rohanských. Jdeme vstříc nepříteli. Cestou potkáváme zástupy mrtvých Gondořanů a Elfů. Směřují do Roklinky - poslední pevnosti Bílé strany. V patách mají Harad a je jisté, že pokud ho nikdo nezadrží, tak se nestihnou oživit. Ujímáme se tohoto čestného úkolu a opravdu zdržíme Haradské natolik, že se naši spojenci stačí oživit. Jsme ovšem opět pobiti do posledního Rohira. Už se z toho pomalu stává tradice. Mě osobně dostane zase lučištník.
Směřujeme do Roklinky, která se ještě drží. Nevím sice jak, ale obránci dokážou na chvíli prolomit obležení a tak se naposledy oživujeme. Poslední jízdu Rohirů už vede nový král - Eomér. Nejsme už také zdaleka kompletní, ale přesto má poslední boj něco do sebe. Roklinka je zcela obklíčena. Poslední boj zde vede několik významných postav jako Gandalf, Galadriel a Elrond. Poslední fázi obléhání navíc velí osobně Temný pán. My se s pokřikem "DEATH" vrháme do brány a vytlačujeme Černé o pár kroků zpět. Před bránou se náš útok láme a jsme obklíčeni. Po té co je ranou do hlavy vyřazen náš statečný hejtman PJ de Vall se útok láme. Černí se vzchopí a pobijí nás. Konec boje prožívám:-) na hřbitově. Po pádu Roklinky odcházím k troskám Edorasu a balím si věci. Kolem mne vleče tlupa Haradských nebohou Galadriel. Ještě se dozvídám, že Elrond unikl a organizuje v Osamělé Hoře poslední odpor. Jdeme tam, ale Rohan nemá kdo rozprášit. Opouštíme tedy bojiště a sestupujeme do základního tábora. Pod vedením hraničáře Nakora pravda asi o tři kilometry zabloudíme, ale nakonec vše dobře dopadne a já si můžu konečně sednou někde, kde mi neteče za krk. Nikdy bych nevěřil, že mrtvole vadí déšť:-D
Tak a to je vše, jak to viděl a zapsal Marvin, prostý řadový Rohirský válečník